Na přelomu srpna se odehrál poblíž Liberce další ročník Shotgun festivalu. Minulé dva ročníky tohoto hudebního podniku zažehly nový plamen naděje pro české fanoušky progresivního zlomeného beatu. Zrovna když už byli smíření s tím, že ve svojí domovině asi nezažijí letní festival, který by je hudebně opravdu upřímně nadchl, tak přišel Shotgun. Z letošního line-upu bylo předem jasné, že tendence posouvat hranici toho, jak moc alternativní elektronickou muziku je někdo schopen do Česka přivést, zůstaly nezměněny.
Už tomu bude více než deset let, co se do malého severočeského městečka Hrádek nad Nisou poprvé sjeli milovníci elektronické hudby, aby pohostili své ušní bubínky na festivalu pojmenovaném velice výmluvně - Shotgun.
Profil tohoto festivalu se od svého počátku změnil hned několikrát. Jeho začátky byly symbolické svým zaměřením na rovnější žánry jako techno a house. Až postupem času se hudební záběr festivalu rozdělil rovným dílem mezi rovný a zlomený beat. Ve srovnání s dneškem nebyl výběr drum&bassových headlinerů nijak výrazně odlišný od klasických festivalů zaměřených spíše na střední proud. Na tehdejším Shotgunu si tedy zahrála klasická ikonická jména drum&bassu jako John B nebo třeba Brookes Brothers.
Změna přišla až přibližně před třemi lety, kdy se Shotgun definitivně přiklonil k undergroundové straně síly a navázal spolupráci s pražskou crew Volnej Průběh. Tato skupina DJs, která je známá svou láskou k experimentální bass music, pomohla spolu s hlavním organizátorem Shotgunu Danem Morávkem přetvořit festival do podoby, ve které je dnes. Nešlo přitom o žádné počáteční oťukávání poptávky. Za první dva ročníky, kdy byla zlomená část festivalu v jejich společné režii, si mohl Shotgun připsat do svého portfolia takové giganty inteligentní elektroniky jako jsou dBridge, Synkro, Instra:mental nebo třeba Triad.
Zajímavým důsledkem převléknutí do čistě undergroundového hávu byl strmě stoupající podíl německých a polských návštěvníků. Ti poté mohli kompenzovat případnou klesající účast návštěvníků z českých luhů a hájů, kteří slyší tradičně spíše na prověřená hudební jména než na experimentátory. Ať už je to jak chce, Shotgun je v této podobě na české festivalové scéně do určité míry unikátním hudebním podnikem a rozhodně mu jeho nová podoba sluší.
Jeho kouzlo ale nikdy nespočívalo pouze ve vytříbeném line-upu, nýbrž v celkovém prostředí a atmosféře, kterou festival skýtá. Kemp Kristýna, který představuje tradiční záchytný bod pro většinu jeho hostů, v ničem nepřipomíná klasické festivalové kempy obehnané přenosnými ploty a ToiToikami. Je to celoroční kemp s kompletním zázemím, který je situovaný v prostředí krásného břízového lesa a sousedí se stejnojmenným jezerem.
Může se to zdát jako banalita, ale komu se už poštěstilo a zažil někdy ve svém životě festival, kde si mohl dát večer teplou sprchu, vyprázdnit se na normálním záchodě a ráno si po propařené noci zaplavat v krásném jezeře, ten uzná, že jsou to právě ony maličkosti, které jsou nakonec k nezaplacení.
Letošní ročník pak přinesl jednu velkou změnu. Festival se přesunul z těsné blízkosti kempu do nedalekého hradu Grabštejn, který poskytl zase o něco zajímavější prostředí, ve kterém mohli návštěvníci protancovat střevíce. Hudební akce na hradech mají vždy svoji specifickou atmosféru oproti klasickým oploceným festivalovým loukám a letošní Shotgun toho nebyl výjimkou.
Všechno začíná vždy dlouhým výstupem k samotnému hradu, který byl v případě Shotgunu okořeněný ještě o rozbahněný povrch a kluzkou dlažbu. Počasí totiž celkově ten víkend nemělo s milovníky elektronické hudby příliš slitování a v páteční večer skrápěl Grabštejn celou noc lehký déšť. Pokud se však člověku podařilo dostat se až nahoru k hradní bráně, dostavil se blažený pocit, že po tomhle výkonu už si opravdu zaslouží to, co bude následovat. A že mělo co následovat.
Páteční noc byla na hlavním pódiu především ve znamení techna a housu. Začátek večera si vzali na starost čeští DJs v čele s live vystoupením matadora festivalu Elektrabel. Jejich jinak kvalitní sety ale v páteční večer lehce poznamenal slabší zvuk a celková atmosféra na velkém nádvoří, která byla před půlnocí spíš ještě trochu ospalá a hloubavá.
O poznání jinak se večer vyvíjel na druhé stagi, kterou měli v režii Volnej Průběh a Authentic Music spolu se stálicí Shotgunu, libereckým producentem Misologym. Šéfové Authentic Music Peejay a Panorama si střihli na přelomu večera skvělý set a vysílali do obecenstva svoji klasicky vytříbenou selekci deepových rollerů, která nenechala nikoho spočinout. Nehledě na to, že na menším nádvoří v podstatě nebylo kde spočinout. Další věc, která trochu rozladila všechny hosty, byl zákaz pronášení jakéhokoli pití na druhou stage. Vzhledem k tomu, že cesta na druhé pódium vedla skrz historické interiéry Grabštejna, tak to byl veskrze pochopitelný krok. To však nemění nic na tom, že neustálé potácení se na druhou stranu celého areálu pro pivo bylo pro mnohé dost otravné. Možná by se pro příští rok mohla celá věc vyřešit samostatným barem na malém nádvoří.
Začátek pátečního večera sice poznamenal ne úplně vytříbený zvuk na obou pódiích ale s postupem večera se situace zlepšovala. Pořadatelé ale hlavně vše vykompenzovali naprosto neuvěřitelnou vizuální show. Ta je důkazem, že i za minimum peněz je možné stvořit naprosto unikátní prostředí pro poslech elektronické hudby. Celou vizualizaci nad hlavním pódiem obstarávaly čtyři dataprojektory umístěné na strategických místech, tak aby promítaly na tři ze čtyř zdí hradního nádvoří, které celý prostor ohraničovalo. Výsledkem bylo, že projekce byla v některých chvílích večera tak dechberoucí, že člověk jednoduše nevěděl, jestli se má soustředit víc na hudbu nebo spíš na vizuální zážitek.
Těsně před půlnocí na hlavním hradním nádvoří znatelně zhoustla atmosféra. Za chvíli měl totiž nastoupit první zahraniční host Shotgunu, anglický talent Troy Gunner. Hned při jeho první skladbě bylo jasné, že se rozhodně nehodlá vézt na vlně spíš klidnější elektroniky, která doposud hlavní stagi vládla. Místo toho naservíroval natěšenému parketu moderní UK sound, který je charakteristický prolínáním housu, UK garage a dalších ostrovních vlivů. Svůj set si viditelně užíval a svou energii úspěšně vysílal i na zaplněné nádvoří. S oblibou si zahrával se sílou dropů a neočekávaných deepových groovů, u kterých se slabším povahám podlamovala kolena. Určitě jeden z nejlepších hudebních zážitků festivalu.
Dalším pánem na holení na hlavním pódiu byla legenda techna skrývající se pod ponurým jménem - Deadbeat. Ten se vrátil zpátky ke klidnější a rovnější elektronice, kterou servíroval chirurgicky přesnými mixy. Jeho selekce byla sice skvělá ale po Troyi Gunnerovi, který předvedl extrémně rozmanitý set, se zdál návrat k jednoduchému techno beatu tak nějak mdlý a uspávající.
Na druhém nádvoří už mezitím kralovali DJs z Volného Průběhu, kteří jako vždy pohladili na srdci skvělou selekcí inteligentního drum&bassu a autonomicu. Jediný neduh, který si neodpustili už na minulém ročníku, byl koncept velkého b2b, při kterém se střídala celá crew i spolu s Misologym. Tenhle způsob hraní sice potěšil skvělým tracklistem toho nejlepšího z repertoáru všech zúčastněných ale na druhou stranu měl za následek to, že točení DJs zbytečně protahovalo jednotlivé mixy a trochu kazilo rozjetou atmosféru, která na malém nádvoří k ránu panovala.
I přes několik málo neduhů však byl první večer nabitý skvělou hudbou a výbornou atmosférou, kterou vytvořili jednak samotní DJs ale i skvělé obecenstvo. Věkový průměr byl na Shotgunu znatelně výš než je tomu zvykem na ostatních festivalech elektronické muziky a to bylo znát také na přátelskosti a nekonfliktnosti. Velký palec nahoru patří organizátorům také za to, že se rozhodli na Shotgunu místo tradičně mdlých festivalových piv alá Gambrinus nebo Budvar pohostit návštěvníky skvělým Svijanským mokem. Všechny tyto malé dílky seskládaly mozaiku skvělého večera, který nemohl než navnadit na sobotní pokračování.
To ale nakonec mohlo být ve vážném ohrožení, když se další den odpoledne spustil solidní liják, který trval snad až do desáté hodiny. Pak se počasí naštěstí umoudřilo a dalo zelenou k tomu, aby Shotgun pokračoval ve vysokém tempu, které nastavil páteční večer a noc.
V sobotu se role jednotlivých pódií prohodily a hlavní nádvoří se stalo azylem především pro milovníky zlomeného beatu. Hned po začátku večera, jenž opět obstarali fajnšmejkři z Volného Průběhu, se postavil za mixážní pult dlouholetý DJ a moderátor Radia 1 Josef Sedloň se svým setem plným atmosferických beatů v rytmu 170 BPM. Přesné mixy a hlavně skvělá selekce nenechala nikoho pochybovat o tom, že jeho hudební rozhled je opravdu obdivuhodný.
Po něm nastoupil mladičký Švýcar Frederick Robinson, který si v posledních několika letech vydobyl uznání celé drum&bassové scény. Jeho live spojení elektronické a vážné hudby bylo spíš poslechovou záležitostí k rozjímání ale zato opravdu prvotřídní. Skvělá příležitost k vpíjení se do psychedelických vizualizací, které byly stejně bezkonkurenční jako předchozí večer. Snad jen škoda, že zvuk byl během jeho vystoupení opět trochu slabší, takže pokud člověk opravdu nestál ve sweet-spotu uprostřed nádvoří, tak musel trošku natahovat uši.
Problémy se zvukem byly celkově jedinou velkou kaňkou na hodnocení letošního Shotgunu. Vzhledem k tomu, že se jednalo o první ročník, který se odehrával v dost specifickém prostoru Grabštejna, daly se problémy se zvukem čekat. Pravdou ale je, že zrovna tento festival by si především kvůli druhu muziky, která na něm zní, zasloužil pro příští rok nejenom lépe vyladěné ale především mnohem lepší ozvučení.
Něco po půlnoci nastala na velkém nádvoří hodina H. Na hlavní pódium totiž nastoupila dvojice, na kterou se těšili snad všichni, kdo na letošní Shotgun přijeli. Angličtí hudební kouzelníci Synkro a Indigo alias Akkord si nebrali servítky a hned po Robinsonově zvonkohře přehodili přes parket deku upletenou ze svého charakteristicky deepového a minimalistického zvuku. Jako sóloví producenti jsou tito dva hudební vizionáři známi neobyčejnou všestranností a zvukovým rozpětím, které nemá konkurenci. Své pověsti dostáli a předvedli neuvěřitelně pestrý set plný moderní UK elektroniky od dub techna přes future garage až po v podstatě nezařaditelnou elektroniku ovlivněnou dubstepem. Jejich mixy měly příběh a deepové dropy pořádně prověřily zvuk na velkém nádvoří, který naštěstí už během jejich vystoupení fungoval tak, jak měl. I když se jejich set protáhl skoro o půl hodinu, nikdo si nemohl dovolit říct ani půl slova. Akkordi jednoduše sypali ze svých bezedných kapes jednu perlu za druhou a nebyli k zastavení. Spolu s pátečním Troyem Gunnerem se postarali o ty nejnezapomenutelnější chvíle celého Shotgunu.
Skoro až ve tři hodiny vystřídala Synkra s Indigem další postava britské bass music scény, která je známa spíše zkušenějším posluchačům. Mistr minimalistického d&b Consequence měl nastavenou laťku velice vysoko, takže se mu nedá vyčítat, že tempo na parketě se oproti Akkordům trochu zklidnilo. Zrychlil sice zpátky na 170 BPM ale místo klasického drum&bassu zahrál set poskládaný z pro něj typického zlomeného tribalového beatu, který s oblibou hrají i další DJs, kteří mají blízko k autonomickému hnutí. Ten nejnižší sub-basový beat se snoubil se zadumanými basovými linkami a vytvořil elektronickou symfonii, která měla snad jedinou chybu - skončila příliš brzo. Ne, opravdu. Pokud za tím není nějaký mysteriózní důvod spojený například s tím, že se festival odehrával uvnitř hitorické památky, tak je čtvrtá ranní na ukončení festivalu elektronické muziky opravdu příliš brzká hodina.
Pokud však člověk spolkl smutek z toho, že už je to celé za ním, tak nezbývalo než uznat, že poslední dva večery byly jako z říše snů. Nejde jenom o muziku, která byla naprosto luxusní ale především o celkovou atmosféru, kterou se podařilo pořadatelům tohoto festivalu vytvořit. Ať už za to mohly vizualizace nebo prostředí několik set let starého hradu, letošní Shotgun zvedl laťku ještě výš oproti minulým ročníkům a podařilo se mu vytvořit takovou atmosféru, kterou umí u nás vytvořit jenom on. Jediná hořká pachuť, která zůstává po jeho skončení na jazyku, je tak z uvědomění, že na něco podobného si budou muset milovníci progresivní elektroniky zase další rok počkat.
Edit: Kdo by se opravdu nemohl dočkat příštího Shotgunu, tomu jsou dveře otevřené na další edici skvělé party VPX 8 z dílny Volnej Průběh crew.
